REDAKCE – 14. únor a s ním svátek svatého Valentýna je opět tu. Dnešní den budou jako každoročně s radostí slavit ti, kdo si tento den oblíbili. Druhá, podstatně větší část Čechů tento svátek právě pro jeho import odmítá slavit. Častým důvodem je mylné přesvědčení, že pochází z USA. Tento svátek však nebyl vymyšlen v Americe, jeho kořeny jsou pravděpodobně odvozeny od svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě.
Při dávném svátku Lupercalia nešlo zrovna o zamilovanost, jaká je současnému svátku Valentýna přikládána, ale… „V předvečer tohoto dne byly do ‚urny lásky‘ vloženy lístečky se jmény mladých dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho ‚miláčkem‘ v následujícím roce. Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentinovi,“ uvádí Wikipedie. Každopádně nositelů mužského jména Valentýn není v Česku ani padesát, o mnoho četnější není ani ženské jméno Valentýna.
Pohané v pověstech Valentýna vychvalují jako moudrého, ctěného a počestného muže. Samotný císař choval ke knězi obdiv a úctu, avšak zároveň bědoval nad tím, že se Valentýn, jakožto křesťan, se nemůže stát jeho rádcem. Podle křesťanské legendy nebyl císař Claudius nakloněn tajnému oddávání zamilovaných dvojic, které kněz Valentýn prováděl. Císař jej z toho důvodu uvrhl do žaláře a poté popravil. Proto byl také později církví prohlášen za svatého.
Podle dřívějších průzkumu považuje za tradiční český svátek pouze kolem deseti procent obyvatel. Přesto víc jak třetina mužů – patrně pro klidné soužití – přece jen svou „druhou polovičku“ hodlá něčím podarovat. Souhrnem lze říci, že svátek svatého Valentýna i přes jeho třiadvacetiletou „porevoluční“ existenci stále nelze považovat za zdomácnělou součást české kultury. Přesto je však nutné vnímat jeho zjevně narůstající oblibu, a to jak u zamilovaných párů, tak především jako výbornou komerční příležitost pro obchodníky.
