Bílá sobota je posledním dnem celého Pašijového týdne a zároveň nejvýznamnějším křesťanským svátkem – jde o den, na jehož sklonku vstal Ježíš zvaný Nazaretský z mrtvých. Noc ze soboty na neděli je nazývána Velká noc, z toho také pochází název Velikonoce. Bohoslužby (tzv. vigilie) v kostelích o Bílé sobotě začínají až po sobotním soumraku.
Během vigilie věřící čekají, až se zvony „vrátí z Říma“ a oznámí tak Kristovo zmrtvýchvstání. Tímto okamžikem končí také čtyřicetidenní půst a začínají skutečné oslavy svěcením ohně před chrámy – tzv. Vzkříšením. Věřící si od ohňů zapalují svíce, které jsou symbolem světla. Název Bílá sobota pochází pravděpodobně od bílých křestních rouch křtěnců, kteří bylo pokřtěni právě o Velikonoční noci.
Stejně tak Bílá sobota může mít svůj název podle toho, že dříve byla dnem bílení a velkého úklidu. Podle tradic bylo třeba ještě před východem slunce vymést stavení novým koštětem, aby se v něm nedržel hmyz a obydlí bylo po celý rok čisté. O Bílé sobotě bývalo také tradicí, že ženy pekly mazance a velikonočního beránka, muži a chlapci pletli z vrbového proutí pomlázky, děvčata malovala vajíčka.
Ilustrační foto: pixabay.com
