Je pětadvacátý prosinec – Boží hod. Světem zní: Pokoj lidem dobré vůle!

Stalo se v oněch dnech… Narodil se Ježíš Kristus, dospěl a chodil světem. Chodí dodnes. Když jednou svým učedníkům lámal chléb a rozdával jej, pravil, že skrývá jeho tělo. Když podával plný kalich říkal, že v kalichu je jeho krev. A dodnes je ve vzduchu cítit jeho dech. A světlo Slunce a třpyt hvězd je odlesk jeho pohledu. A déšť jsou jeho slzy.

A sníh je jeho měkká dlaň, pod jejímž pohlazením usínají děti i ovce. Toto mějme na paměti – když každého dne zrána otvíráme víčka, díváme se mu do očí. A on nesnese křivý pohled, ani když ho budete na Štědrý večer schovávat za zář vánočních svící. I ony jsou přece jeho tělo. Vždyť plamen každé svíce je odlomkem velkého ohně, který je věčný. Světem zní: Pokoj lidem dobré vůle!

Zdroj: Poselství – Druidova mysteria

Ilustrační foto: pixabay.com