V kalendáři byl tehdy 13. květen roku 2009 a ve virtuálním internetovém prostoru se objevil Sedlčanský kurýr s několika málo napsanými články. Ano, tak před třinácti roky jsem začínal s psaním webu, který doposud přežil tři prezidentská období, troje komunální volby, dva roky covidu a také několik krizí vlastních, včetně té finanční v letošním roce.
Postupně se zájem mezi čtenáři o stránky Sedlčanského kurýra zvyšoval, v roce 2019 dosáhl, co se týče návštěvnosti vrcholu a nyní, po dvou létech šílených covidových zákazů, příkazů a vládních nařízení, se drží na návštěvnosti o přibližně pětinu nižší. Nemá význam hledat příčinu, ale je jasné, že rozmach sociálních sítí na tom svůj podíl mohl mít.
Samozřejmě i já jsem o třináct let starší, lenivější a pohodlnější. Už se nesnažím, jako dřív být téměř u všeho, co se kde v Sedlčanech i v regionu šustlo. Spolupracovníků mám také poskrovnu a pomáhají spíše jen občas, ani peněz není nazbyt. Dříve reklama provoz webu pohodlně uživila, teď už neuživí a já živím web ze svých finančních prostředků. Nefňukám, vždyť jsem si ten „bič“ dobrovolně na sebe ušil sám…
Abych to nějak uzavřel, tak zda Sedlčanský kurýr na začátku 14. sezony bude pokračovat, nejsem zatím úplně rozhodnut. Psaní mě stále baví, to ano, občas i nějakou tu fotografii udělám, technické problémy webu také dokážu vyřešit, ale je v tom něco jiného… Kdyby někdo mi chtěl občas nezištně pomoc s psaním, nebo alespoň upozornil na nějakou zajímavou událost, zlobit se nebudu.
Ladislav Havel
Sedlčanský kurýr
