SVATÝ JAN – Čtrnáct dní před Velikonocemi, o tzv. „Smrtné neděli“, proběhlo odpoledne v osadě Brzina tradiční vynášení smrtky. Průvod obyvatel a návštěvníků malé osady ležící na pravém břehu stejnojmenného potoka se za zpěvu písně vydal na cestu od kapličky sv Václava, od jejíhož vysvěcení uplyne letos v září dvacet let. Svou pouť zakončil na blízkém mostě. Tady byla podle tradice smrtka zapálena a hořící vhozena do téměř stojaté vody, kde však k překvapení všech uvízla a nechtěla uplavat. Do pohybu jí tak dostaly až klacky v rukou místních lidí. Tento zvyk, jenž se na mnoha místech stále dodržuje, symbolizuje vítězství Vesny nad Moranou, tedy jara, slunce a tepla nad zimou. Vynášení Smrtky, nebo také Morany, Smrtoholy či Mařeny, nemá s křesťanskou liturgií nic společného, jedná se o pohanský obřad spojený právě se „Smrtnou nedělí“.
Ale také všechny předcházející neděle mají svá historicky daná jména. První neděli po Popeleční středě se říkávalo „Pučálka“, podle nedělního jídla – pučálky, tedy podle osmaženého hrachu, který se namočil aby nabobtnal. Další neděle byla „Černá“, o této neděli musely být už po zimě vymeteny všechny komíny, pekly se také koláče s černým mazáním – mákem a povidly. Třetí postní neděle byla „Kýchaná“, věřilo se, že kdo v tento den třikrát za sebou kýchne, bude zdráv celý rok. Typické pro tuto neděli bylo tedy šňupání tabáku. Čtvrtá neděle postní měla hodně názvů – od „Středopostní“, přes „Družebná“ až po „Růžová“. Lidé se v tento den scházeli, tedy družili, opět pekli koláče, tentokrát se střídavě světlou a tmavou náplní. V Římě se o této neděli světí zlaté růže, proto také „Růžová neděle“. Poslední neděle před Velikonocemi je „Květná“, podle svěcení kočiček a vrbových proutků v kostelích. Dříve se věřilo, že v kostele posvěcené kočičky, když se celé polkly, pomáhaly proti zimnici a bolení v krku.