SEDLČANSKO – Právě dnes, 15. března uplyne 70 let od události, která znamenala pro obyvatele začátek největší tragedie v celé historii. 15. března roku 1942 nevěřili obyvatelé Sedlčanska, Neveklovska a části Benešovska svým očím, na vyhlášce totiž stálo zhruba to, že mohou ještě sklidit úrodu a do 15. září musí opustit své domovy. Jejich kraj si totiž Němci vybrali pro cvičiště jednotek SS. Součástí této historie byl i vznik poboček německých koncentračních táborů a německých věznic, jejichž počet byl největší na území protektorátu.
Vyhláška se týkala téměř 30 tisíc obyvatel 62 obcí v oblasti velké zhruba 500 km2 na severu a západě ohraničené řekami Sázavou a Vltavou a na jihu a východě městy Sedlčany a Benešov. Celý proces stěhování byl rozdělen do pěti etap a měl skončit v dubnu 1944. Podmínky se postupně měnily, první vysídlenci si mohli vzít všechen majetek, ti další už většinu museli zanechat na místě. Za vystěhování byla vyměřena finanční kompenzace, mnozí ji však odmítli jako výraz nesouhlasu se svým nuceným vysídlením.
Jako první zabrali Němci v září 1942 obce na Neveklovsku, koncem března 1943 bylo dokončeno vysídlení části Benešovska, vystěhování více jak dvou tisíc obyvatel Sedlčan bylo dokončeno 31. července 1943. Do konce roku 1943 museli opustit své domovy další obyvatelé obcí na Sedlčansku, jako poslední se loučili se svým rodným krajem koncem března 1944 obyvatelé Štětkovic a obce Vrchotovy Janovice. Ti, co mohli zůstat, mimo jiné i proto, že ve vysídlené oblasti neměl kdo pracovat, se stali pouhými nádeníky. Nucené vystěhování postihlo i některé obyvatele obcí za hranicí cvičiště Sedlčan, Benešova a Bystřice. Po skončení války se během května 1945 vraceli domů ti, kteří nebyli vysídleni. Většina ostatních se vracela na přelomu let 1945/1946. Část obyvatel, především vlastníci zcela zničených usedlostí, se již nevrátili vůbec, mnozí se přestěhovali do jiných oblastí.
Zdroj: internet
