REDAKCE – Nedělní 4. prosinec je dnem, kdy na svátek svaté Barbory mají dívky řezat barborky do vázy. Pokud totiž svobodné dívce větvička třešně či višně vykvete na Štědrý den, tak se prý do roka vdá. Barborky jsou prastarý lidový adventní zvyk z dob pohanských, kdy lidé ještě rozmlouvali se stromy a keři. Větvičky časně kvetoucích dřevin, jako jsou zlatice, třešeň, višeň a jiné stačí v neděli 4. prosince nařezat a vložit v teplé a světlé místnosti do vázy s vodou. Pak už je třeba občas jim vyměnit vodu a čekat, zda rozkvetou na Štědrý den. Pokud ano, tak svobodná dívka měla šanci, že se vdá. Ač se tato stará tradice zdá v dnešní uspěchané době poněkud staromódní, nedávné průzkumy uváděly, že tento zvyk dodržuje skoro polovina českých žen.
V katolické tradici je mučednice svatá Barbora patronkou horníků, sedláků, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, ale také věží a pevností, hrobníků a umírajících, zvoníků, kloboučníků, kuchařů, řezníků, dívek, zajatců, dělostřelců, hasičů. Je ochránkyní proti bouřce, ohni, horečce a moru. V některých regionech byl den zasvěcený památce svaté Barbory spojen také s obchůzkami bíle zahalených žen, které obdarovávaly děti sladkostmi. „Barborky byly dospělé dívky,“ popisuje barborky kniha Vánoce, „oblečené v bílých šatech, v jedné ruce metlu, v druhé košík nebo uzlík s dárky. Zašlehly zvenčí na okna metly, ozval se tam jemný cinkot zvonku, a zvuky ty ihned rozléhaly se v síni. V dětech se zatajil dech.“
Ať už je to dnes s těmi Barborkami i barborkami tak či onak, stojí vždycky zato si pár větviček do vázy uříznout. Když už nic jiného, tak každopádně pěkně rozkvetlé barborky o Vánocích symbolizují nejen příchod Ježíše Krista na pozemský svět, ale připomínají nám i právě proběhnuvší zimní slunovrat, který v konečném důsledku způsobí zánik zimy a příchod dalšího voňavého a květy ozdobeného jara.
