SEDLČANY – Spolek divadelních ochotníků Sedlčany se již brzy představí divákům s divadelní hrou Parohaté pověsti. Parodii na známé české pověsti napsala Marie Janíčková, se sedlčanskými ochotníky ji nastudovala režisérka Jaroslava Budínová. Hra má podtitul „Kterak města a obce k parohům ve znaku přišla – Hygienická buňka“. Děj se odehrává pod Vyšehradem za vlády kněžny Libuše. Frustrovaným kněžnám Libuši, Kazi a Tetě chybí láska a správce Vyšehradu jim díky své odlišné orientaci z této situace nepomůže. Ovšem v podhradí vládne čilý erotický ruch, poněvadž „nadsamec“ Bivoj je vstřícný ke všem ženám, nejvíce ke Svatavě, manželce sedláka Božeje.
Sedlák Božej má i jiný problém: Každý den přesně v poledne musí navštívit hygienickou buňku a dát průchod svým přirozeným potřebám. Jeho soused, zlomyslný sedlák Chlum se baví tím, že ho pokaždé předběhne. Spor Božeje a Chluma vyústí v Libušin soud, kauza „Hygienická buňka“. Sedlák Chlum podle práva prohraje, ale nesmíří se s tím a zpochybní Libušiny vladařské schopnosti (dlouhý vlas a krátký rozum). Libuše se vzdává trůnu a po vysilujícím věšteckém výkonu pošle poddané k řece Bělině pro Přemysla. Přemysl se ale ukáže jako slabý vládce, který tráví čas hlavně pitím medoviny.
Bivoj nejen, že skolí obávaného kance z Kavčí hory, ale během roku Přemyslovy vlády stihne obtěžkat všechny ženy v podhradí, členky dívčí družiny i samotné kněžny. To se nelíbí mužům a požadují po Přemyslovi, aby Bivoje vyhnal. Ten to přes protesty žen udělá, protože pochopil, že i on nosí parohy jako všichni jeho poddaní. Bivoj odchází rád, tady už svůj úkol splnil a těší se, že kamkoliv přijde, tam sémě zaseje, parohy nasadí a na každém tom oplodněném místě založí vesnici nebo město. A všechna tato města a vesnice budou mít na jeho počest ve svém znaku parohy.
Autor/zdroj: Dilia – divadelní, literární audiovizuální agentura
