REPORTÁŽ Z MASTNÍKU – Ranní teplota vzduchu nula stupňů, teplota vody o pět stupňů vyšší, zatažená obloha a občasné sněhové přeháňky. Asi tak lze charakterizovat podmínky, které přichystal Boží hod velikonoční v neděli 8. dubna vodákům a příznivcům tradičního velikonočního splutí Mastníku. Na vodu se jich tentokrát vydalo odhadem o polovinu méně než loni, nebezpečí koupele v ledové vodě odradilo nejednoho méně zkušené amatéra. Stejně tak až na pár výjimek chyběla netradiční plavidla, i diváků přišlo o poznání méně.
Většina posádek vyrazila na jednobarevných lodích majitele půjčovny, přesto ani letos nebyla nouze o koupele hned pod sedlčanským jezem. Diváci v teplých bundách se bavili o poznání více než ti, kteří se promočeni brodili ledovou vodou. Té letos teklo ze sedlčanské přehrady dost, takže nejednoho z neznalých vodáků dost vyplašil i nízký můstek u areálu Sedlčanské kotliny. Žluté monstr-plavidlo, které se vydalo na Mastník, jez zdárně zvládlo, jeho vodní pouť však skončila po dalších stovkách metrů na relativně klidné vodě. Lépe se vedlo „záchranářskému“ plavidlu s nezbytným soudkem čehosi na palubě.
Tentokrát nebylo snad jediné posádky, která by nevyužila občerstvovací zastávky u Podolského jezu v Osečanech. Na dračku šly nejenom dobré domácí klobásy a horká polévka, ale také káva, grog, svařené víno i destiláty. A to na dnech některých lodí už před zastávkou v Osečanech ležely prázdné láhve od rumu. Taktiku zvoleni vodáci různou, převládalo teplé nepromokavé oblečení, promočené boty, někteří jedinci vyrazili na vodu i naboso. „Mohlo být i hůř,“ vtipkovala posádka dvou kánoí, z nichž jedna poznala za čtvrt století kdejakou vodu. Ti si přijeli vyzkoušet splutí Mastníku až z České Lípy. Zima jim asi opravdu nebyla, kelímky studeného piva v jejich rukou toho byly víc než přesvědčivým důkazem.
Po nezbytné občerstvovací zastávce měli vodáci před sebou poslední část letošního 24. ročníku velikonočního splutí Mastníku. Ta je zavedla z Osečan do místy nepříjemných peřejí, kde nestačilo se jen nechat unášet klidnou vodou. Závěrečný jez před zámkem v Radíči byl tím posledním, který museli na své vodní cestě projet. Další cestu do původního cíle na Kasárna nezvolil snad nikdo. Pak už jen následovalo klepání zubů, vylití vody z lodě, ždímání promočených svetrů a rychlé převlékání do všeho, co měl jejich doprovod v autě po ruce.
Čtyřiadvacáté, letos hodně studené splutí Mastníku skončilo, jaké bude to jubilejní, neví dopředu nikdo… Pokud teplejší, bude pro všechny vodáky i diváky jen dobře.
