Sedlčanské přehradě táhne na třicítku

 
closeUPOZORNĚNÍ: Od publikování tohoto příspěvku uplynul čas 7 roků, 9 měsíců a 7 dnů, takže níže uvedené informace mohou být zastaralé či neplatné! Berte to laskavě na vědomí!

SEDLČANY – První nesmělé úvahy a smělé představy o přehrazení Sedleckého potoku a tím vybudování Sedlčanské přehrady se objevily už někdy v polovině šedesátých let. Realizace se plány dočkaly až v druhé polovině roku 1981, kdy byla výstavba zahájena. Naplno se přehradní jezero začalo napouštět zjara roku 1983. Výstavba se především týkala sypané přehradní hráze a betonové vypouštěcí komory retenční nádrže. Stavbu tehdy prováděl státní podnik Vodní stavby, stála sedm milionů korun a zadržovat měla podle původních plánů 750 tisíc kubíků vody. Určitou zajímavostí, na kterou si vzpomenou už jen pamětníci, je fakt, že celá stošedesátimetrová hráz je tvořena navážením a dusáním cihlářské hlíny. Ta se pro její stavbu těžila na rozsáhlém poli v severovýchodní části Cihelného vrchu.

Na podzim v roce 1981 se tohle pole stalo malým povrchovým dolem. Vznikly tady dvě několikaarové jámy o hloubce asi pěti metrů. Těsně pod povrchem totiž bylo velké ložisko cihlářské hlíny – ne nadarmo v blízkosti stávala Pejšova cihelna s vysokým komínem, která byla v šedesátých létech srovnána se zemí. Hlína se nákladními auty převážela k Sedleckému potoku, kde se vlhčila a postupně pěchovala do nově vznikajícího kaňonu. Vlastní jámy na poli ještě nějakou dobu po dokončení hráze zůstaly, částečně i zaplněné dešťovou vodou. Hlína vodu nevsákla, takže tu časem vznikla dvě slušná jezera. Hodně dětí z paneláků a dalšího okolí se právě v těchto jámách naučilo v zimě bruslit, občas tam i zavítalo vodní ptactvo.

Až po čase, kdy bylo jisté, že hráz už další hlínu nebude potřebovat, se jámy začaly zavážet. Samozřejmě vším, co tehdy bylo po ruce. Do jam tak mířily nákladní auta s kdejakým komunálním odpadem, ale i auta místních podniků se vším, co bylo nutné definitivně a levně zlikvidovat. Samozřejmě bylo to v době, kdy ekologie byla téměř neznámým slovem, takže pro budoucí generace je tu uloženo obrovské množství „studijního archeologického materiálu“. Vše nakonec skryla rozhrnutá původní ornice. Ještě mnoho let tu zemědělci na podzim vyorávali různé plechy, plastové formy na výrobu sýrů a další zajímavé kusy odpadu. Doteď se v těsné blízkosti pole válí vyorané železobetonové panely, jimiž byly kromě jiného zaváženy těžební jámy z blízko budovaného panelového Severního sídliště.

Podobně se postupovalo i se zaplavovaným územím. Nikdo si tenkrát nelámal hlavu s tím, že pod vodou zmizí jediná přístupová cesta ze Sedlčan k osadám Záduší a Nový Dvorek. Cesta a přilehlé pole byly zaplaveny podobně, jako starousedlíkům důvěrně známá místa ostrovu Balónek nebo jezu pod blízkým lesem. Právě kousek od tohoto jezu byl postaven kovový můstek, ke kterému vedla cesta od silnice na Vysoký Chlumec. Zaplavena byla i část původní asfaltové silnice vedoucí na Vysoký Chlumec. Silnici už připomíná jen kaplička na levém břehu retenční nádrže, která teď stojí těsně u vody a u níž v současnosti parkují svá auta rybáři. Dno budoucí přehradní nádrže se neupravovalo, takže i řečiště Sedleckého potoka zůstalo pod hladinou zachováno v původní, klikatící se podobě dodnes. A to včetně všeho, co se nacházelo na jeho březích a nejbližším okolí. Pod vodou je ukryta i část dlouhého koryta vodního náhonu k bývalému Vackovu mlýnu.

 

 
 
 
 
 


Nekopírujte text!