REGION – Vdavekchtivé něžné pohlaví by zcela určitě nemělo zapomenout na neděli 4. prosince a svátek svaté Barbory. Vždyť staré zvyky praví, že svobodná dívka, které větvička třešně či višně vykvete na Štědrý den, tak má velkou šanci na vdávání. Barborky jsou jeden z mnoha prastarých adventních zvyků z dob ještě pohanských. Ač se tato stará tradice zdá v dnešní uspěchané době poněkud staromódní, nedávné průzkumy uváděly, že tento zvyk dodržuje skoro polovina českých žen. A to bez rozdíly zda jsou svobodné, vdané, nebo rozvedené. Větvičky časně kvetoucích dřevin, jako jsou zlatice, třešeň, višeň a jiné stačí v neděli nařezat a vložit v teplé a světlé místnosti do vázy s vodou. Pak už je třeba občas jim vyměnit vodu a čekat, zda rozkvetou na Štědrý den.
V katolické tradici je mučednice svatá Barbora patronkou snad kdekoho. Počínaje horníky, přes sedláky, architekty, zedníky, pokrývače, kováře, kameníky, tesaře, kuchaře, řezníky, dělostřelce, hasiče až po hrobníky a jejich potencionální nebožtíky. Navíc je ochránkyní proti bouřce, ohni, horečce a moru. V některých regionech byl den zasvěcený památce svaté Barbory spojen také s obchůzkami bíle zahalených žen, které obdarovávaly děti sladkostmi. „Barborky byly dospělé dívky,“ popisuje barborky kniha Vánoce, „oblečené v bílých šatech, v jedné ruce metlu, v druhé košík nebo uzlík s dárky. Zašlehly zvenčí na okna metly, ozval se tam jemný cinkot zvonku, a zvuky ty ihned rozléhaly se v síni. V dětech se zatajil dech.“
Pokud následující večer v té době přišla ještě nadílka od Mikuláše, nejedno dítko může v současnosti svým dávným vrstevníkům závidět. Ale ať už je to dnes s těmi Barborkami i barborkami tak či onak, stojí vždycky zato si pár větviček do vázy uříznout. Když už nic jiného, tak každopádně pěkně rozkvetlé barborky o Vánocích symbolizují nejen příchod Ježíše Krista na pozemský svět, ale připomínají nám i v ten čas proběhnuvší zimní slunovrat, který v konečném důsledku způsobí zánik zimy a příchod dalšího voňavého a květy ozdobeného jara.
